Malý byt nemusí být přeplněný ani nepřehledný. Rozdíl často dělá jen to, zda každá zóna plní jasnou funkci. Když předměty nemají své místo, hromadí se na povrchu a prostor se opticky zmenšuje. Začněte tím, že si byt rozdělíte na logické celky – vstupní část, kuchyň, obývací zónu, pracovní koutek a ložnici. Každý z nich by měl mít vlastní úložiště, i kdyby šlo jen o jednu zásuvku nebo polici. Tím zabráníte tomu, aby se věci z jedné části bytu stěhovaly do druhé.

Nábytek vybírejte podle půdorysu, ne podle katalogu. V úzké chodbě se osvědčí vysoká skříň do výšky, která neblokuje průchod. V obývacím pokoji může mít konferenční stolek úložný prostor uvnitř, čímž zmizí odkládací plochy. Pokud potřebujete uklidit ložnici a nemáte kam s oblečením, podívejte se na praktické rady pro úložný prostor v malé ložnici, které řeší přesně tento typ dispozice. Důležité je, aby každá skříň měla své pevné místo a nebyla jen provizoriem.

Vertikální prostor bývá v malých bytech neprávem opomíjený. Police nad dveřmi, závěsné systémy v kuchyni nebo háčky na zeď uklidí věci, které by jinak ležely na lince. Stejně tak záleží na světle – tmavé kouty působí stísněně, proto je lepší nechat je volné a nezaplňovat je nábytkem. Zrcadlo na strategickém místě prostor opticky zvětší, ale nesmí být v cestě. Barvy držte ve světlých tónech, případně je doplňte jedním výrazným prvkem, který přitáhne pozornost tam, kam chcete.

Nakonec platí, že pořádek není jednorázový úkol. Jednou za čas projděte byt a zkontrolujte, zda každá věc stále odpovídá svému účelu. Co nepoužíváte, pryč. Co používáte denně, mějte po ruce. Malý byt tak zůstane funkční i po měsících společného života.